Maltatal - ledy II

24.02.2013 20:07

Druhé letošní ledové lezení padlo hned nad další víkend. Ubytování jsme měli na stejném místě, ale pro pohodlí a jízdě ve 4 jsme zvolili už dvě noci - je to přeci jen o poznání pohodlnější než jet v noci a hned po příjezdu začít lézt. Jako první led jsme zvolili jednoduchý a krátký Hochalmfall 3+, který jsme si naplánovali na dopoledne.

 

V 9 ráno už stojíme u nástupu a jelikož tento víkend dorazila sněhová kalamita i v ČR, tak cestu k ledu jsme si museli pěkně prošlápnout hlubokým sněhem i zde. Relativně velké množství bylo i na ledu v této cestě (resp. tento víkend ve všech cestách asi v celé Evropě). Tento led lze lézt na dvě délky s konfortním štandem ve skále pod převisem v pravo nebo na jednu délku - jelikož jsme si chtěli s Akimem oba užít lezení, tak jsme zvolili dvoudélkovou variantu. První délku lezl Pavel a bez nějaký obtíží byl za 20min u štandu - lezení jen komplikoval slabší led ve středu, pod kterým teče vydatně voda a led nepůsobí příliš stabilně - lze oblézt po stranách.

Souběžně s námi leze Viktar s Ondrou, kde celou cestu tahá Ondra a jde mu to pěkně od ruky - cestu vzali na jednu délku, tak nahoře štanduje v době kdy Akim nalézá do druhé délky a dokončují slaňování už když Pavel dolézá k druhému štandu.

Druhou délku lezl na pvním Akim a užil si ji o něco více, jelikož část od převisu se sklonem silně blíží vertikále a lezení je v kvalitním ledu velmi příjemné... Za hodinku a půl už smotáváme lano pod ledem a po chvíli se opět brodíme ledem zpět k autu. Cestu lze doporučit jako rozlezovou nebo jako výplň když je málo času před odjezdem - pocit pouze kazí často velký počet lidi, jelikož se řadí k jednodušším v oblasti (my jsme tu bali sami).

 

Jelikož se blíží poledne a čas máme minimálně do 17h, tak volíme jako druhou cestu Superfaucht 4+/5, která už je poměrně těžší kalibr - hlavně v horních partíí - resp. její poslední délka. Cesta je koncipovaná jako 3 až 4 délková, tak vše nasvědčuje, že bysme ji měli stihnout před setmění. Bohužel jsme z mapky již nevyčetli že nástup do ní je poměrně náročný nejdříve lesem a poté kamenitým korytem řeky (jak jinak než v prudkém svahu) a samotný nástup nám zabral bezmála hodinu (hlavně díky tomu, že nebyla díky nočnímu sněžení prošláplá cesta tak jsme šli naslepo a dost nejistě). Situaci nám komplikuje také fakt, že Ondra má skelety jejichž hodna je dnes již spíše historická než finanční a což se mu vrací tím, že při výstpu se mu jeden skelet rozpadá na 3 kusy a musíme jej omotat páskou... Díky tomu, když už se dostáváme k nástupu do ledu (v úzké soutěsce) je jasné, že Ondra v těchto skeletech lézt nemůže a nabízí se dvě možnosti - Viktar to může vzdát s ním, protože nemá k sobě nikoho do páru nebo polezeme ve třech. Volíme variantu lezení ve třech - Pavel se rozhoduje, že bude všechno tahat (to si pěkně naběh...)
 

První délku lezeme na dvě, protože s lezením ve třech nemá nikdo z nás větší zkušenosti tak štandujeme uprostřed z důvodu vizuálního kontaktu abysme si ověřili, že nenastanou nějaké komplikace. Už v této délce je znát, že lezení ve třech se silně projeví na rychlosti - už zde se zda že jsme min. o polovinu pomalejší než při lezení ve dvojicích. Při dolezu pod poslední - jednoznačně nejtěžší - délku je jasné, že nestíháme domluvený sraz s Ondrou na 16h a tak se společně rozhodujeme, zda se otočíme a slaníme nebo cestu dolezeme. Bohužel jsme se rozhodli nezodpovědně, že cestu co nejrychleji dolezeme (tímto jsme Ondru nechali téměř hodinu a půl čekat a také bych se mu znovu rád tímto omluvil). Poslední délku leze na prvním opět Pavel a lehce se v ní trápí. Délka se skládá se zhruba 15m čistě vertikálního ledu a nějakých 30m již lehčího 3kového dolezu. Ve vertikální části Pavel 2x odsedává do cepínů.

V této délce jsme v této sestavě strávili téměř dvě hodiny (!!!), ale po dolezení již se soumrakem slaňujeme do údolí, kde už na nás dost netrpělivě čeká Ondra.

 

Večer trávíme v blízké hospůdce v Maltě (jak jinak, že), kde se setkáváme s našimi dalšími dvěma kamarády Davidem a Benym, kteří jsou v oblasti již od čtvrtka a užívají si toho vyjímečně vyjímečného sněhového počasí zde.

 

Po probuzení se ukazuje, že Pavel má problémy se zraněním svých dvou prstů. Při sestupu korytem ze Superfauchtu si, jak se později ukáže, obnovil zranění šlachový poutek a raději dnes lezení vynechává. Domlouvá se s Ondrou, který nemá aktuálně boty ve kterých by mohl lézt, že mu půjčí svoje a tak se spojilo příjemné s užitečným.

 

K lezení hledáme něco kratšího co bysme zvládli za dopoledne, abysme mohli nejpozději kolem 14h odjet zpět do ČR. Nástup k tomuto ledu je nějakých 15m z cesty v pravo hned za tunelen a cestu se rozhoduje lézt na prvním ondra, kterému to jde pěkně od ruky. Přesto díky tomu, že je dnes o poznání tepleji je lezení také pomalejší a tím, že se leze opět ve třech se lezení tohoto krátké 80m ledu protáhne až skutečně k té 14h na kdy máme plánovaný odjezd.


Do Brna odjízdíme kolem 15h a jelikož jsme Akima upíchli do auta k Davidovi a Benymu, tak zpět nemusíme pře Budějky, ale přímo přes vídeň, tak jsme v Brně kolem 20h...

 

Účast:

Martin Jáchym (Akim), Pavel Rozehnal, Viktar Paklonski, Ondřej Pasch

 

Ledy:

Hochalmfall 3+
http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=801

Superfaucht 4+/5
http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=806

 

Kl. Marelmfall

 

Materiál:

4xsmyčka, 10x expreska

1x dvojačata/půlky

8xšroub do ledu v různých délkách (13-19cm)

lezecké cepíny a mačky