Ortler (3905m) - nejvyšší hora Rakouska - Uherska

05.07.2012 21:32

Na prodloužený víkend začátkem července jsme se chystali, jako už obvykle, na Matterhorn. A jako loni, zhatilo nám plány počasí. Předpověď počasí byla opravdu špatná, tak jsme plán přehodnotili a vyrazili jsme na italský Ortler, nejvyšší horu bývalé rakousko-uherské monarchie. Ale ani tady nebyla předpověď bůh ví jaká a to se bohužel ukázalo jako pravda.

Cesta začala jako klasicky v Českých Budějovicích (Pavel přijel z Brna a Beny s Davidem z Prahy) a vyrazili jsme směr Alpy a po cca 6 hodinách dorazili do městečka Solda.

Náš prvotní cíl byl se dostat na vrchol po hřebenu Hintergrat, proto jsme došli na chatu Hintergrat hütte (2661 m), kde jsme dopili poslední zásoby piva a také tady přespali. Bohužel ráno (nebo spíše ve 4 v noci) jsme se dle plánu vzbudili a chtěli vyrazit nahoru, tak nás venku přivítaly docela silné přívaly čerstvého sněhu. Na chatě nám cestu nahoru nedoporučovali, proto jsme se rozhodli, že nebudeme těsně před cestou do Kyrgyzstánu riskovat a na vrchol se pokusíme dostat normálkou.

                          pohled na Hintergrat                                               normální cesta na Ortler


 

Proto jsme ten den ještě došli přes Tabarettahütte (2539 m) na chatu Payerhütte (3029 m). Cestou jsme dokonce potkali Reinholda Messnera, prohodili jsme spolu pár vět a šli dál. Pavel, Akim i Beny od něho četli již mnoho knih a přes to (nebo možná proto) nás nikoho nenapadlo se s ním vyfotit. Jen David, který o tomto fenomenálním horolezci nikdy neslyšel, nám vytknul, proč se s takovým houmlesákem bavíme.

 

                              cesta nahoru                                                                          vrchol

 

Další den se zase na Payerce ve 4 ráno budíme a konstatujeme, že zase začíná lehce sněžit. Ale co naplat, další den už musíme domů, tak vyrážíme k vrcholu. Jednou dokonce lehce zabloudíme a tak si cestu „zpříjemňujeme“ neplánovaným lezením na dost zvětralé skále. Těsně za bivakovací boudou Lombardi, kde začíná ledovec, potkáváme skupinku dalších Čechů (kteří spali právě v tom bivaku) a střídáme se v prošlapávání cesty, protože čertví sníh úplně schoval trasu. Zde se také rozdělujeme, Akim jde s Pavlem a Beny s Davidem. Přecházíme několik trhlin a stoupáme k vrcholu. Posledních cca 200 výškových metrů již není vidět na víc než 10-20m a proto děkujeme Pavlovi, že doma duchapřítomně nahrál do GPSky cestu i normálky. Vrcholový kříž vidíme, až když jsme tak 10 metrů od něj, zde se vyfotíme a mažeme dolů.

 

Cestou dolů potkáváme jiné skupinky lidí, kteří jdou námi vyšlapanou cestou nahoru. Ani jim nevadilo, že jsme, díky naší vynikající orientaci, šli lehce jinudy.

Ten den jsme ještě sestoupili k autu a odjeli domu.

 

Účast:

Lezci - Martin Jáchym (Akim), Pavel Rozehnal, Petr Benhák (Beny), David Dvořák

 

Odkazy:

hřeben Hintergrat - http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=1870

normálka - http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=1871