Pichlweg - jižní stěna Dachsteinu ve 22 délkách

18.06.2012 21:01

Sníh pomalu ustupuje i z vyšších partií Alp a tak se rozhodujeme, že by to chtělo začít sezónu stylově. Už delší dobu pokukujeme po jižní stěně Dachsteinu kde se nachází několik opravdu VÍCEdélkových cest z nichž nejvýznamější je Pichlweg (700m/22 délek) a Steinerweg (1070m/27 délek). Na Steinerweg se zatím necítíme tak volba celkem rychle padá na Pichlweg, kde máme (aspoň teoretickou) šanci, že cestu stihneme vylézt do setmění. Nutno upozornit, že v takovýchto stěnách není snadná orientaci ani pro jedince s orientačním smysl natož pro nás, tak počítáme s někahodinovým spožděním. Dále obě výše uvedené cesty jsou osazeny pouze štandy (většinou), takže se leze po vlastním a na orientaci to také nepřidá.

Stav stěny posuzujeme dle výborné webové kamery, která jižní stěnu online monitoruje. Ve stěně vidíme poměrně dost sněhu, tak doufám, že to sleze do víkendu.

 

V pátek po práci vyjíždíme (Pavel z Brna do Českých Budějovic), kde plníme Divodovo auto a za tmy dorážíme serpentinama k chatě, kde cesta končí. Rychle natahujeme kartimatky, rozhazujeme si matroš a kolem 23 už spíme za autem... Ráno v 4h vstáváme a vyrážíme na nástup. Po cestě je ještě dost sněhu, takže, sebou vláčíme i mačky i cepíny, které později nahazujeme. U nástupu na ferratu docházme jednu skupinku, která mačky neměla a jsme svědky jednoho uklouznutí (borec neměl mačky), kdy se projel týpek cca 300m než se mu povedlo zastavit. Při pádu si skočil i cca 4m skalní stupeň - naštěstí se mu nic nestalo a tak se poměrně rycle dokáže postavit a vola, že žije, ale v šoku byl dobře. V tu dobu jsme už vyráželi na záchranou akci, pač jsme mu byli nejblíž.... Na morálu nám to tedy také nepřidalo pod téměř kilometrovou stěnu, kterou chceme lézt po vlastním, tak se alespoň ujišťujeme, že jsm dobře připraveni - máme cepíny (jeden pár i lezeckých) a mačky...

 

Na posledních cca 200m pod stěnou musímepřekonat odtrhovou trhlinu, což nás také zdrželo a v těchto místech se už poctivě jistíme. Nakonec dorážíme na nástup cca v 7:30 - což je hodinu za plánem.

 

Bez zbytečných prodlev nalézáme do první delky. Vzhledem k množství sněhu na nástupu se do délky puštíme ještě v pohorkách. A trochu nás to samozřejmě o pár metru výše vytrestá, jelikož první délka je i nejtěžší (záleží na míře vašeho bloudění ve stěně) v celé cestě. Lezeme ve dvojicích Pavel a Akim (Pavel začíná) a David s Honzou. Toto je také místo, kde vidíme Davida s Honzou naposledy:)

Po první délce, do které jsme nalezali ze sněhu a ve které jsme se museli zafixovat a přezout do lezaček (v pohorách jsme na to neměli) dolézáme do kouta, který nás dovede až do velkého suťového kotle, kde jsme zhruba v první čtvrtině stěny. Do této doby to, až na množství sněhu, šlo hladce. V kotli ovšem mírně strácíme orientaci a dolézáme na průběžném jištění trojkovým terénem až na sice správný konec, ale správnou cestu jsme netrefili. To zjišťujeme až když Akim na konci 60m lana opravdu nikde nevidí topem avízovaný fix. Další délkou se nám již podaří se vrátit do cesty, ale cesta to byla trnitá a o klasifikaci těžší než ta správná. Navíc se nám tu slušně seklo lano, tak dolez byl celkem adrenalinovaný..

 

Po návratu na správnou lini již pokračujeme klasickým terénem této pěkně po vlastním dalších cca 7 délkem než se dostáváme na systém "ukloněných polic", které nás již začínají směrovat ke konci stěny. V tomto místě už začínáme mit pocit, že máme aspoň teoretickou šanci výstup stihnout. Bohužel hned v druhé délce této části nás pěkně skropí vodopádek z tajícího sněhu, kterým jsme museli několik metrů lézt a který nás dokázal dokonale "osvěžit". Od této chvíle už nejsme jen vyčerpaní ale i zmrzlí. Po několika ztrátach linie a opětovných návratů se dostáváme až na okraj stěny, kde nás čeká poslední délka k dosažení ferraty. Bohužel tato délka byla vzhledem k tomu, že je to choďák po polici, pokryta kompletně sněhem a její překonání bylo asi nejnebezpečnější, jelikož se tu nedalo v tom sněhu nijak jistit a neustále hrozilo sklouznutí po sněhu..

Na chatu dorážíme kolem půl desáte a bez rezervace doufáme, že se nad námi zbědovanými postavičkami smilují a nechají nás tam přenocovat. Po slupnutí večeře se dozvídáme, že jsme letos zřejmě první kdo tuto cestu slezl. Ohromná čest pro nás! Následně se nad námi i slituje nějaká dvojice, která nám přenechá svoje místa na chatě a začne sestupovat. Za to jsme jim neskonale vděční i když bysme noc překonali zřejmě v jakékoliv poloze i na lavici u stolu:)

Brzy z rána zahajujeme sestup po ferratě, která je také z velké části pod sněhem a u auta se potkáváme s druhou dvojicí, která je také plna zážitků. Během první délky se rozhodli že slaní a přitom v rámci bezpečnosti nechali v cestě dvě smyce. Tomáš ztratil před slaněním slanítko a při sestupu se jim podařilo stratit polovinu dvojčete. Takže zažítků mají také dost...


 

 

Účast:

Martin Jachym (Akim), Pavel Rozehnal, David Dvořák, Tomáš Vrbka

Matroš:

lana - půlky 60m

sada friendů 1-4 (velikost 1-3 2x)

sada vkliněnců

smyčky - více je lépe

karabiny - dle zvyklostí, více je lépe

vysílačky pro lepší komunikaci (většinou se lezci nevidí)

pohory, mačky, cepín (min. na dvojici)

jídlo/pití - je to opravdu celodenní výlet

 

Topo:
http://www.alpintouren.com/AT2006/medien/topos/24421_Pichlweg-Topo.jpg

Info:

http://stand-art.webnode.cz/news/jizni-stena-hoher-dachsteinu-20102/