Úvod > Grossglockner Hochalpenstrasse - to nejlepší co nám může Rakousko nabídnout

Grossglockner Hochalpenstrasse - to nejlepší co nám může Rakousko nabídnout

17.06.2013 21:14

Již před několika měsíci se mi Honza poprvé zmínil, že by si rád vyjel letos nějaký pořádný kopec. Prý je dobrá HochAlpenstrasse na Gross Glockner. Když jsem to slyšel poprvé tak jsem si říkal, to je v pohodě, to je jako každý jiný nápad který za týden vyšumí. Ale ono ne a Honza začal tuto myšlenku rozpracovávat, začal mě zásobovat postupně odkazy a dalšími informacemi až nakonec sedíme v hospodě a vymýšlíme termín a předběžný program. Já se rozhoduji, že nemám morál na převod 39x25z a kupuji kazetu 27z na kterou si už věřím víc. Týden před odjezdem se k nám přidává ještě Beny a jeho táta, bývalý profík.

Nakonec padl návrh na 3 dny s ubytováním v nějakém penzionku/hotelu kvůli relaxaci místo stanování (pro mě poměrně nezvyk). Jako první den jsme si naplánovali již zmiňovaný Glockner, druhý den výjezd po placené PanoramaStrasse na Loser a třetí už volně, neplánováně nějakou výplň na dopoledne.

Den nultý

Z Brna odjíždíme v 15h do Českých Budějovic, kde se přeskupujeme z malé mojí Fabie do luxusní, ale postarší dodávky, kde pohodlně naložíme 4 kola a bagáž. Kolem 22h jsme v Schladmingu a už pomalu nosíme věci na pokoj. Po několik rutinních pivkách jdeme spát.

Den první

Ráno v 7h už u snídaně dolaďujeme poslední detaily a v 8h už sedíme v autě míříme směrem Zell am See, konkrétně do obce Bruck (755m), kde vysokohorská silnice začíná. Před 10h už máme zapárkováno pár km od obce Bruck a provádíme poslední úpravy kol.

Největší potíž bylo vhodně zvolit oblečení - nikdo nechce tahat baťoh, tak musíme vše nacpat do svých kapes na zádech. Vleze se tam vždycky dvakrát víc než si člověk myslí. V mém případě mám v zadní kapse - nohavice, rukávy od dresu, termotriko, 5x tyčinku a nějaký ten gel, šusťákovku, dlouhé rukavice a v brašně pod sedlem foták. Dole startujeme v příjemných 23 C za polojasna. Kolen nás se mihne peletonek asi 12 cyklistů po kterých cca 20min vyrážíme (a později je v kopci předjíždíme - dost to potěší:) )

Po cca 30min jízdy dojíždíme již za pěkného 8% stoupání k mýtné bráně, kde se naléza i automat na ticket (za 2E), který vám nahoře po přiložení ticketu změří čas. Toho samozřejmě bez váhání využíváme a spurtuji nahoru. Spurt mi vydržel asi 100m (možná míň).

Stoupání za mýtnou bránou už nabírá standardních a hlavně stálých hodnot, kde se stoupání pohybuje kolem 8-12% s tím, že v zatáčkách serpentin spadá na cca 6% - krásně si zde člověk odpočine.

Po cca hodině a hodině a čtvrt tohoto terénu, kdy nohy ani na chvíli nepoleví, dojíždíme nahoru k parkovišti Fuscher Torl (2428m) a hned stáčíme na vyhlídku Edelweisspitze (2571m). Do této chvíle jsem se cítil, že máme stoupání pod kontrolou. Posledních několik set metrů výstupu na vyhlídku Edelweiss je ale po kostkách a i stoupání se zde pěkně zvedne na cca 15% (stálých) a na toto už připraven nejsem. V polovině tohoto kostkovaného pekla zesedám a přemýšlím nad otázkou: "PROČ JÁ?!" Po chvíli se psychicky vzpružím a dodupu to navrchol. Za cca 10min za mnou doráží zbytek skupinky a rychle se oblékáme, protože zde panuje lehký mrazivý větřík o teplotě cca 6C.

Po chvíli na vydýchání se domlouváme a rozdělejem - Beny se rozhoduje sjet dolů zpět k autu - je mu zima a nemá moc naježděno, tak si dalších víc enež 1000m stoupání nechává na příště. My pokračujeme na tunel hlavního hřebene Hochtor (2505m) a poté dále dolů a zase nahoru na parkoviště France Josefa (2369m) - obvyklý cíl cesty. Na Hochtor je to ještě dobré - sklesá se nějakých 200m výškových a stoupání je relativně příjemné, ale po projetí tunelem na druhou stranu masivu je klesání stejně ostré jako v první části. Sklesáváme téměř 500m, které musíme opět nastoupat než se dostáváme na cíl naší cesty - parkoviště France Josefa. Při sjezdu dosahujeme téměř mezi každými zatáčkami 70km/h a maximálku si oba měříme těsně pod 80km/h - já mám konkrétně 79,6km/h - sviští to tam slušně!

Na předcházející fotce je vidět tunel v levé horní polovině - tento tunel je cca půl kilometru před parkovištěm a průměrné stoupání v tom tunelu je cca 15% a byla tu slušně na morál zde s kolem po tom celém dni nepraštit. Po dalších několika minutách po vyjetí se již cesta rovná a člověk se ocitá u obrovského krytého parkoviště s restaurací (teplo!!) a krásným výhledem na ledovec a v případě lepšího počasí i na Gross Glockner (3798m).

V restauraci doplňujeme bidony a dáváme se na cestu zpět - sjezd jako vždy v této oblasti luxusní, ale dobře víme, že nás čeká výjezd zpět na Hochtor. Těchto cca 500m výškových nám už dává slušně do těla a všichni si postupně musíme dát v průběhu stoupání pauzu.

Po vyjetí se vyfotíme u digitálního teploměru ukazujíc 5,9C a slušně promrzlí přejíždíme zpět ke kamenné věžice a už se třepeme na sjezd - 20km/2000m - to se každý den nepodaří.

Den druhý

Následující den hned ráno přejíždíme pod horu Loser u vesničky Altausse. Loser je atraktivní kopec s placenou silnicí o průměrném sklonu cca 8% a převýšením 900m na 9km a po celou dobu s pěknými výhledy do údolí a na pohoří Dachstain. Tento výjezd mám za cca 55min od jezera. Nohy po včerejšku jsou celkem cítit, tak to bylo zase na morál.

Sjezd máme za cca 12min za sebou a po krátcé pauzičce vyrážíme na 80km okruh s cíly Gossausee a Hallstadt. Před Gossausee nás chytá mírná přeháňka, tak se schováváme na 20min v lese a poté pokračujeme. Všechno to stoupání už nás celkem poznamenalo a tak závěrečné stoupání k jezeru dáváme už posledního. U jezera dáváme štrudl, pivko a po hodince relaxace vyružíme do Hallstadtu a pokračujeme dále uzavřenou cestou a údolím kolem řeky zpět do Altausse. Dle mapy to bylo znázorněno téměř jako rovina, ale když míjíme nejdříve značku značící 15% stoupání, tak začínáme pochybovat a o pár set metrů dále značku s nápisem 23%, tak už nepochybujem. Naštěstí se jednalo jen o pár set metrů stoupání. Přesto se nám těchto neplánvaných 23% tento víkend překonat nepodařilo.

Po dojetí k autu a povinné očistě v jezeře se přesouváme zpět do Schladmingu do hotelu. V hotelu máme bazén čehož samozřejmě náležitě využíváme.

Den třetí

Již celkem znaveni, tak volíme relaxační rovinný terén kolem jezera Attersee. Jezero mám ovod 47km a tak jsme si jej v lehce zvlněném terénu střihli s průměrkou 34,1km/h. Na závěr si ještě přejedeme velmi mírné sedlo na cestě domů směrem za kterém se necháváme Benym naložit do auta a huráá domů.

Byl to povedený prodloužený víkend!